Domovem jsou hlavně oblasti v Asii, nejvíce je Středoasijský pastevecký pes rozšířen v Turkmenii, Kazachstánu, Uzbekistánu, Tadžikistánu, ale můžeme se s ním setkat na celém území bývalého Sovětského svazu.

Je to mohutný pes se silnou kostrou a fantastickým osvalením. Jeho impozantní hlava a kompaktnost celého těla zaujme každého na první pohled. Když k tomu přidáme absolutní povahovou vyrovnanost, bezmeznou odvahu, značnou inteligenci a samostatnost, vynikající obranný reflex, nedůvěru vůči cizím a nekonečnou lásku ke své rodině, získáme středoasiata, velmi nenáročného psa, v horku i v zimě připraveného hájit svěřený majetek.

Středoasijský pastevecký pes, který chránil na území střední Asie stáda ovcí i stáda jiných domácích zvířat od útoků dravců a zlodějů dobytka, figuruje v mnohé literatuře. Ve své podobě, síle, vytrvalosti a využitelnosti nemají tito psi asijského původu ve světové kynologii obdobu. Je to jedno z nejstarších a nejzajímavějších plemen, získané cestou primitivního, ale velmi tvrdého a dlouhého výběru jedinců. Tito psi, stejně jako ostatní mastifové, pochází především ze středověkých mastifů Tibetu a jsou jejich nejbližšími potomky. Přinášejí do našich dnů podobu svých předků téměř beze změn. Samozřejmě, že jistým formováním prošli, ale zemědělci a pastevci neusilovali o vyšlechtění navenek nápadného graciózního psa. Hlavním kriteriem pro ně byla odvaha, síla, dovednost v boji a způsobilost psa postavit se četným dravcům. Ale do jisté míry byl výběr psů přece jen ovlivňován exteriérem, neboť v boji s dravci mohl uspět jen ten pes, který k tomu měl přizpůsobenou anatomii. K tomu přispěly také dlouhé pochody, nedostatek tekutin i jiné útrapy a nutnost, být vždy připraven utkat se s dvounohými či čtyřnohými dravci.

Středoasijský pastevecký pes se vyznačuje úctyhodnými rozměry, mohutnou kostrou, velmi rozvinutým svalstvem, harmonickou racioální vyvážeností, uvědoměním si své síly, nekonečnou odvahou a nezávislostí. Tomu všemu vládne ostrým umem a vražedným instinktem pro ochranu svého teritoria. Ve vnějším vzhledu i charakteru asiata je vše podřízeno jedinému cíli - zasáhnout proti komukoliv, kdo by chtěl narušit jemu svěřený objekt. Například sklady z kůže (tzv. lalok) na krku, jsou ochranou hrdla před zuby a drápy protivníka. Elastická kůže uvolněná od svalu umožňuje také velkou obratnost v boji. Povaha dospělého středoasiata je vyrovnaná. V normálním stavu je velmi klidný a na první pohled lenivý a neohrabaný. Avšak v momentě útoku je ze středoasiata dělová koule a na protivníka okamžitě koncentruje všechnu svoji sílu i myšlení. Potom následuje pevný stisk mohutných čelistí, které jsou vybavený silnými velkými zuby. Pro jakéhokoliv protivníka, ať se jedná o člověka nebo silného dravce, je velmi těžké uspět v boji proti takovému bojovníkovi. Středně velký až velký, maximálně odolný proti povětrnostním vlivům, bystrý, rychlý, neúnavný, bojovný, neúplatný, samostatně pracující a dostatečně ovladatelný, velmi nenáročný, to je středoasiat.

Každý, kdo chce chovat středoasiata, musí mít ve vlastním i veřejném zájmu jasnou představu o jeho specifických povahových rysech, musí znát, co lze a nelze od psa vyžadovat a hlavně očekávat, pochopit, jaké nároky kladené na psa jsou nepřípustné, protože odporují jeho fyzickým i psychickým vlastnostem. Musí si být vědom, že tohoto psa jenom obtížně donutí k něčemu, co je proti jeho vůli, tj. proti jeho přirozenosti. Je totiž velmi snadné proměnit mírumilovně naladěného psa v divoké zvíře, přičemž tato metamorfóza nastane jen a jen vinou člověka, nikoli psa.

Musí mít nezkreslenou představu o tom, jeli schopen dennodenně komunikovat se zvířetem jako s rovnocenným partnerem, které je, na rozdíl od mnoha jemu nejbližších lidí, skutečná osobnost.

Musí posoudit, bude-li mít trpělivost neustále korigovat chování a jednání obrovského, dominantního zvířete, a to nikoli silou fyzickou, nýbrž silou svého rozumu, poutem pozitivních emocí, spřízněností duší a rezonancí vzájemných ohledů.

Musí zvážit, je-li schopen odvrhnout tradiční pohled na psa coby člověku po všech stránkách podřízeného tvora, zda je schopen respektovat a uctívat v něm čistý přírodní živel, který je-li v dobrých rukách, slouží člověku stejně dobře, jako zregulované toky dravých řek.

Majitel středoasiata musí nejen milovat kočky, ale musí rozumět jejich osobité povaze, jejich magické duši dosud ne zcela zdomestikované šelmy žijící po staletí v blízkosti člověka. Proč? Protože středoasiat je spíš než pes obrovská kočka pobývající v psí kůži.