Na podzim roku 1992 jsem si domů přivezla osmikilové tříbarevné klubíčko, malou berňačku Anetu. Začali jsme jí říkat Bára a vyrostla z ní krasavice, kamarádská, sebevědomá. Aby jí nebylo samotné smutno, na jaře 94 k ní přibyla Ája, malá tibetská teriérka.
Obě fenky utvořily nerozlučnou dvojku.Na podzim roku 95 se Báře narodilo 5 štěňátek - Arny, Arvin, Andy, Ajina a Ambra (otec Gall).
Holky je vychovávaly společně, právě tak jako o rok později Ájinčina štěňátka A-mi Norbu, Aristo, Ayanta a Adriana (otec A´Norbu Sherpa).
V červnu roku 97 přišla nečekaná rána v podobě torze žaludku u Báry. Přes úspěšnou operaci a následné zotavení fenka 3.8. zemřela. Bylo jí teprve 5 let a její odchod hodně bolel.
Na podzim jsem si přivezla ze Slovenska téměř 4měsíční berňačku Evitu.Tibeťanda Ája využila konečně uvolněného postu šéfky a okamžitě to Evitce vysvětlila. Ta se svoji dobráckou, šťastnou povahou to přijala a fungovalo to holkám po zbytek života. Malá šéfka a její velká tisková mluvčí.
7.12.97 se Áje narodila 4 štěňátka - Bo-Shay Beryl, Benjamin, B´Asheron a Berenika (otec Tashi Bodjul Djengis-Khan).
Berenika byla ze štěňat nejmenší a od začátku jsem ji chtěla pro sebe. A shodou okolností nakonec opravdu doma zůstala. Říkali jsme jí Beruška a bylo to takové věčné štěně. Navíc vyrostla do krásy a tak jsem si vychutnala, jaké to je jezdit na výstavy a nepřivézt ani jeden špatný posudek...z našich úspěchů 2x Vítěz Mladé Boleslavi, Národní vítěz, Klubový šampion, Šampion Prahy, Český šampion, 2x CACIB. V soutěži TT desetiletí 1990 - 2000 7. místo, v soutěži o nejúspěšnějšího TT roku 2000 krásné 4. místo.
V roce 2000 jsme se přestěhovali a smečka se tak rozrostla na čtyřčlennou o sibiřskou husky Alimu. Když se na jaře 2001 Evitce narodila štěňátka Barry, Barny, Buck, Benty a Bára (otec Arny Veles), byla pro ně Alima skvělá chůva. V podstatě si je adoptovala.
V létě roku 2005 přišla rána z čistého nebe v podobě Evitčina onemocnění - jednoho dne se nepostavila na nohy. Následovaly 3 týdny nadějí i bezmoci, než padlo konečné rozhodnutí a Evitka mi usnula v náručí.
V té době už byla Ája hodně oslabená nemocemi a konkurence v podobě nového štěněte by pro ni znamenala konec. A tak na svých vratkých nožkách došéfovala až do svého posledního dne, který přišel v listopadu 2007. Často na ni vzpomínám, byla to skutečná psí osobnost v malém tělíčku, věřím, že někde ve psím nebi pevnou tlapkou šéfuje pořádné smečce.
Po jejím odchodu jsem si zamluvila čerstvě narozenou fenečku Azarii (Sáru), středoasiatku. Když jsme si ji před vánoci přivezli, bylo to krásné osmikilové štěňátko, hrdé, opatrné a tolik, tolik jiné....
Jejím příchodem Beruška trochu ožila, ale po svojí mámě truchlit nepřestala....v březnu 2008 nás potichoučku opustila.
Sára dospěla v sebevědomou psí dámu, je to vynikající hlídač a obránce, doma ten největší mazel a naše sluníčko :)
19.2.2010 se Sáře narodilo 7 štěňátek (otec Bulaj Zlatá louka). Děti si hrdá mamina žárlivě hlídala, takže Alminka si jich užila, až když mohly běhat venku.
U malé Adorky jsme se rozhodli, že zůstane doma a ostatní štěňátka postupně odešla ke svým novým majitelům. S Aygurem jsme se nejhůř loučili, ale byli jsme přesvědčeni, že psa si nechat nemůžeme. Říká se, že člověk si má na svoje přání dávat pozor :) Aygurek se nám ve 4 měsících vrátil domů nastálo, dával tolik najevo, jak je šťastný a vděčný, že je doma..... takže naše smečka je opět čtyřčlenná.
